ATLANTIS - tajemství zaniklé civilizace I.
1. Úvod - otázka katastrof a precese
Zploštění Země vyvolává jev zvaný precese - v periodě 25 776 let (jiný údaj: 25920) let se mění sklon zemské osy od 24°30´ k 22°06´ a zpět (dnešní sklon je 23°27´). Vliv na podnebí je výrazný. Při minimálním sklonu dopadá nejméně slunečního světla na polární oblasti a při souběhu více vlivů může vzniknout doba ledová. Kolem roku 16500 př.n.l., kdy byl sklon 22°06´, se prudce ochladilo a začala závěrečná část poslední doby ledové.
Naopak při sklonu 24°30´ jsou teploty v polárních a mírných pásech nejvyšší. K této situaci došlo asi v roce 3644 př.n.l.
Pro úplnost dodávám, že v posledních 7000 letech se průměrné teploty nelišily od dnešních (odchylky do 1°C). Až v roce 9244 bude opět dosažen sklon 22°06´ a s ním spojené ochlazení.
Teplotu na Zemi ale neovlivňuje pouze sklon zemské osy. Význam má i poměr plochy moří a oceánů k pevnině. Když pevnina a ledovce zabírají nejvyšší plochu (to když je hladina oceánů a moří nejníže), tak jsou teploty na Zemi nejnižší a naopak.
Precese se projevuje mimo jiné posunem "jarního bodu" (tj. místo na obloze nebo souhvězdí, kde 21. března vyjde Slunce). Právě vztah Slunce k souhvězdím byl pilně zkoumán dávnými kulturami, které mu přisoudili velký astrologický význam pro lidstvo. Například dnes se tedy nalézáme v éře ryb, ale po roce 2000 vstoupíme do éry Vodnáře.