ATLANTIS - tajemství zaniklé civilizace II.
2. Teorie kontinentálního posunu
Jejím autorem je Charles Hapgood. Na první pohled se může zdát nepravděpodobná, ale jinak velmi přesně vysvětluje dosud neobjasněné události. Objemné a těžké ledovce vytvořené během ledových dob způsobují jednou za několik desítek tisíc let posun zemské desky (litosféry) po nižší vrstvě astenosféře. Výsledkem je změna polohy pólů i klimatických pásem. Posun je poměrně rychlý, přestože se jedná o tisíce kilometrů.
Z minulosti jsou známy tyto polohy pólů (podle knihy Flem-Athových):
před >94 tis. lety..........severní pól v Yukonu, jižní u pobřeží Antarktidy(směrem k Africe)
před 53 až 93 tis. lety...severní pól v moři u severního Norska, jižní u Antarktidy (Rossovo moře)
...................................z té doby pocházel mj. Skandinávský ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
před 52 až 12 tis. lety...severní pól v Hudsonově zálivu (Kanada) na 60° s.š., 83° z.d.
....................................jižní u pobřeží Antarktidy v Indickém oceánu na 60o j.š., 97° v.d.
....................................z té doby mj. Severoamerický ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
Před asi 17 až 12 tisíci lety se vlivem ledovců přesunuly póly naposledy (o 3000 až 3500 km !) - do dnešní polohy. Ledovce se ale zčásti dostaly do teplejších krajů, kde rychle tály (na severní polokouli zbyl Grónský ledovec a ledovec v Severním ledovém oceánu). Následkem toho se zvyšovala hladina moře a srážky. Ty se v pevné podobě přispěly k vytvoření nových ledovců - převážně kolem dnešního jižního pólu.
Je pravděpodobné, že právě deště spojené s uvedenou změnou daly podnět ke vzniku legend o potopě. Ty jsou známy od asi 500 národů nebo etnických skupin z celého světa. Přesněji řečeno, s vyjímkou Střední Asie, na kterou deště a záplavy díky vysokohorským hřebenům a velké vzdálenosti od moře nedosáhly. Odsud patrně pochází Indoevropská skupina národů, u které (a to je zajímavé) vlastní mýty o potopě chybí.
Mnoho národů (indiánské kmeny, Keltové, staří Germáni, Ugrofinské národy,...) též mluví o velké katastrofě, při které Slunce, Měsíc, planety a hvězdy změnily svou polohu. Právě to je logický následek přesunu zemské kůry. A právě tato zkušenost vedla ke zvýšenému zájmu o pohyb nebeských těles. Proto lidé vystavěli bránu v Tíwanaku, Stonehenge a mnoho dalších dávných observatoří - chtěli mít jistotu, že vše je v pořádku a další katastrofa nehrozí.
Před více než 12 tisíci lety led pokrýval jen část Antarktidy. Druhá část (na jih od Ameriky) byla dokonce v mírném pásu. Rand a Rose Flem-Athovi přišli ve své knize Když padalo nebe s originální a přitom vynikající myšlenkou: