česke vtipy
9. 1. 2012
Křičí opilec ze stropu na kamarády: „Chlapi, pomóóc! Já přechlastal zemskou přitažlivost!”
Jak to bývá na výletech, táborech a jiných různých pobytech, i v lázních se bodují pokoje. Takoví obodovávači nemusí být vždy zcela tak poctiví, a přece jen nějaká ta sladkost vždycky potěší. Jeden pokoj měl vytrvale nízké hodnocení a do jisté míry to bylo i tím, že nikdy nic nikomu nedal. Až jednou se to změnilo a překvapení bodováci nevěděli, co říct, když dostali lahodné sušenky. Nakonec, když všechno snědli, se zvědavě ptají: „A cože nás tak najednou hostíte?”
„Je to pro nás příjemný pohled,” odpoví hoši dvojznačně a pak jdou s pravdou ven, „my jsme totiž mezi ty oplatky naplivali!”
„Je to pro nás příjemný pohled,” odpoví hoši dvojznačně a pak jdou s pravdou ven, „my jsme totiž mezi ty oplatky naplivali!”
Jdou dva blázni prostředkem silnice a jeden najednou vyjekne: „Pozor, auto!”
Druhý si prstem ukáže na ucho a křičí: „Počkej chvilku, až to auto bude pryč. Já tě v tom hluku vůbec neslyším!”
Druhý si prstem ukáže na ucho a křičí: „Počkej chvilku, až to auto bude pryč. Já tě v tom hluku vůbec neslyším!”
Na vesnici: „Jak to děláte, paní Vaňková, že je vaše prádlo vždy tak čisté?”
„Používám prací prášek!”
„Používám prací prášek!”
Babička: „No hodnej Baryk, jak nám hezky panáčkuje...”
Děda: „Ale k čertu s tím chlupáčem, zase mi dal mat!”
Děda: „Ale k čertu s tím chlupáčem, zase mi dal mat!”
Přijde blondýnka k psychiatrovi: „Prosím vás, mohl byste mi změřit můj inteligenční kvóóó- kvó- kvo- kvokvo...”
„Série o udržení v lize, respektive o postup do vyšší, se nazývá baráž,” poučuje malého hokejového caparta zkušený trenér. „Blamáž to bývá až po skončení!”
„Nechci nic říkat,” povídá pan Habánek manželce, „ale mně se ten tvůj nový klobouček vůbec nelíbí.”
Paní Habánková zrudne: „To si mám snad posadit na hlavu půllitr piva?!”
Paní Habánková zrudne: „To si mám snad posadit na hlavu půllitr piva?!”
Pan učitel dal Pepíčkovi za úkol, aby seřadil čísla od nejmenšího po největší, jak jdou až do stovky. Pepíček mu za deset minut přinese papír s úkolem, učitel na to koukne a po chvíli říká Pepíčkovi: „A kam ti utekla pětka?”
„Já nevím,” odvětí Pepíček.
„Jak to, že nevíš?” rozčílí se učitel.
Pepíček: „Protože Číslo 5 žije!”
„Já nevím,” odvětí Pepíček.
„Jak to, že nevíš?” rozčílí se učitel.
Pepíček: „Protože Číslo 5 žije!”
Paní v autosalonu, když se konečně zpola nacpe do malého japonského sedanu: „Pane Holoubek, vždyť jsem vám říkala, že se do toho auta nevejdu!”
„Ale vejdete, určitě ano,” snaží se za každou cenu prodat vůz autoprodejce.
„Tak dobře, vejdu se tam,” připustí otylá dáma, „ale pak už se tam nevejde nikdo jiný!”
„Ale vejdete, určitě ano,” snaží se za každou cenu prodat vůz autoprodejce.
„Tak dobře, vejdu se tam,” připustí otylá dáma, „ale pak už se tam nevejde nikdo jiný!”
„Maminka mě ráno budí tak, že mi do postele hodí kočku.”
„Proč zrovna kočku?”
„Protože spím s naším Alíkem.”
„Proč zrovna kočku?”
„Protože spím s naším Alíkem.”
Stěžuje si blondýnka v servisu: „Neposlouchá mě auto.”
Automechanik si ji změří od hlavy k patě a odsekne: „A to mu mám jako přimontovat uši, nebo co?!”
Automechanik si ji změří od hlavy k patě a odsekne: „A to mu mám jako přimontovat uši, nebo co?!”
Pepíček si hraje ve školce s elektrickým vláčkem. Když vláček zastaví, Pepíček řekne: „Kokoti, vystupovat.” Za chvíli řekne: „Kokoti, nastupovat!” Vláček se rozjede.
Slyší to paní učitelka a velice se rozzlobí, vláček vypne a Pepíčka postaví do kouta klečet. Asi po hodině chce vyzkoušet své výchovné metody a proto dovolí Pepíčkovi zase si hrát s vláčkem.
Pepíček přijde a říká: „Kokoti, nastupovat, kvůli tý píče máme hodinu zpoždění.”
Slyší to paní učitelka a velice se rozzlobí, vláček vypne a Pepíčka postaví do kouta klečet. Asi po hodině chce vyzkoušet své výchovné metody a proto dovolí Pepíčkovi zase si hrát s vláčkem.
Pepíček přijde a říká: „Kokoti, nastupovat, kvůli tý píče máme hodinu zpoždění.”
Blondýnka za okýnkem v bance vyndala ze stroječku podezřelou bankovku a zeptala se klienta: „Vy jste padělatel?”
„Jo,” nic nezapírá podvodník.
Blondýnka mu vrátí falešnou bankovku a říká: „Zkuste štěstí jinde!”
„Jo,” nic nezapírá podvodník.
Blondýnka mu vrátí falešnou bankovku a říká: „Zkuste štěstí jinde!”
Do kabiny svého nového týmu přijde právě vytrejdovaný hokejista a hned se vytahuje spoluhráčům: „V minulé sezoně jsem dal ve čtyřiceti zápasech čtyřiatřicet gólů!”
„Jenom třicet čtyři?” usadí vejtahu kapitán. „Dokonce i náš brankář má průměr přes dva a půl gólu na zápas!”
„Jenom třicet čtyři?” usadí vejtahu kapitán. „Dokonce i náš brankář má průměr přes dva a půl gólu na zápas!”
U soudu: „Obžalovaný, odsuzuji vás na tři roky vězení. Chcete něco dodat?”
„Spíš ubrat, pane soudce!”
„Spíš ubrat, pane soudce!”
Rozčiluje se učitelka: „Báro, čti! No tak, Báro... Tak ti teda dám poznámku do žákovské, Báro!”
„Ale já nejsem Bára, já jsem Jana!”
„Ale já nejsem Bára, já jsem Jana!”
Článek o nadějném mladém hokejistovi: Co ukáže na mistrovství světa?
„Nevím, nejsem striptér.”
„Nevím, nejsem striptér.”
„S okamžitou platností s vámi ukončuji všechny styky,” povídá obchodnímu partnerovi rozezlený ředitel. „Když jste mě ujišťoval, že jste známá firma, domníval jsem se, že na burze - ne na policii!”
Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a jednáním s otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá: „Budete platit kartou nebo hotově?”
Chlápek naštvaně vyhrkne: „Hotově!”
Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje: „Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě...”
„Nic se nestalo... Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?”
Chlápek naštvaně vyhrkne: „Hotově!”
Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje: „Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě...”
„Nic se nestalo... Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?”
Policista uvidí řidiče, jak špatně parkuje: „Pane řidiči, tak to bude za pět set!”
„Víš, co mi můžeš políbit, blbečku?!”
„Tak to je urážka úřední osoby a to je za tisícovku!”
„Hele, tady máš dva tácy, a polib mi ještě jednou!”
„Víš, co mi můžeš políbit, blbečku?!”
„Tak to je urážka úřední osoby a to je za tisícovku!”
„Hele, tady máš dva tácy, a polib mi ještě jednou!”
Pan Vokurka vejde do obchodu a nezavře za sebou.
„Vy nemáte doma dveře?!” rozeřve se na něj prodavačka.
„Mám,” povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!”
„Vy nemáte doma dveře?!” rozeřve se na něj prodavačka.
„Mám,” povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!”
Přijde pán k doktorovi a říká: „Pane doktore, já mám takový choulostivý problém.”
„Jaký?” ptá se doktor.
„No, když já ho mám jako miminko.”
Doktor si pomyslí: „No, zase jeden frustrovaný!”
A nařídí sestře, ať pacienta vezme za plachtu a připraví ho na prohlídku. Za chvíli se ozve udivený výkřik a sestra volá: „Pane doktore! Pojďte se podívat, to jste ještě neviděl. Dobrých 55 centimetrů a nejméně tři kila padesát!”
„Jaký?” ptá se doktor.
„No, když já ho mám jako miminko.”
Doktor si pomyslí: „No, zase jeden frustrovaný!”
A nařídí sestře, ať pacienta vezme za plachtu a připraví ho na prohlídku. Za chvíli se ozve udivený výkřik a sestra volá: „Pane doktore! Pojďte se podívat, to jste ještě neviděl. Dobrých 55 centimetrů a nejméně tři kila padesát!”
Taťka si musí při přímém přenosu z hokejového mistrovství světa odskočit a když se vrátí, naléhavě se ptá rodiny: „Tak co nového?”
„Ale, trenér vystřídal brankáře,” povídá synek.
Táta se zamyslí a pak pochybovačně utrousí: „No když myslí, že sám chytá lépe...”
„Ale, trenér vystřídal brankáře,” povídá synek.
Táta se zamyslí a pak pochybovačně utrousí: „No když myslí, že sám chytá lépe...”
Na začátku školního roku přivádí poslanec svého syna poprvé do školy a říká učitelce: „Budete učit mého syna. Když s ním nebudete spokojena, mohu vás dát přeložit na jinou školu!”
Učitelka před školou zavětří: „Hoši, já tady cítím trávu!”
„Aby ne,” říká jeden hulič, „vždyť je tu všude okolo trávník.”
„Aby ne,” říká jeden hulič, „vždyť je tu všude okolo trávník.”
Matka povídá malému synkovi: „Jez špenát, chlapče, budeš velký a hezký.”
„Mami... a proč ty jsi nejedla špenát?”
„Mami... a proč ty jsi nejedla špenát?”
Můj dědeček se každý den koupal ve vaně se studenou vodou. Povídám mu: „Dědečku, vylez z té vany, nastydneš a zemřeš.”
Dědeček vylezl z vany, nastydnul a zemřel.
Dědeček vylezl z vany, nastydnul a zemřel.
Letí Čech, Afričan a grónský mužík letadlem. Vtom grónský mužík povídá: „Teď letíme nad mojí zemí.”
„Jak to poznáš?” zeptají se ho Čech a Afričan.
Grónský mužík odpoví: „Vyndám ruku z okna a je mi zima.”
Letí dál a najednou říká Afričan: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní: „Jak to poznáš?”
Afričan na to: „Vyndám ruku z okýnka a je mi teplo.”
Letí zase dál a Čech prohlásí: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní zase: „Jak to poznáš?”
Čech odvětí: „Jednoduše. Vyndám ruku z okýnka a ukradnou mi hodinky!”
„Jak to poznáš?” zeptají se ho Čech a Afričan.
Grónský mužík odpoví: „Vyndám ruku z okna a je mi zima.”
Letí dál a najednou říká Afričan: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní: „Jak to poznáš?”
Afričan na to: „Vyndám ruku z okýnka a je mi teplo.”
Letí zase dál a Čech prohlásí: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní zase: „Jak to poznáš?”
Čech odvětí: „Jednoduše. Vyndám ruku z okýnka a ukradnou mi hodinky!”
„Pane doktore, žena odjela do lázní, nechala mi tu syna. Starám se o něj, chodím s ním na procházky, koupu ho, přesto se mi ztrácí před očima, zhubnul už o šest kilo.”
„To je velmi zajímavé. A čím ho krmíte?”
„Proboha - na to jsem zapomněl!”
„To je velmi zajímavé. A čím ho krmíte?”
„Proboha - na to jsem zapomněl!”
V oděvech se ptá mladá prodavačka zákazníka: „Tak jak vám ty džíny jsou?”
„Nemohu dopnout poklopec,” odvětí růžolící se pán.
„Mám vám tedy přinést větší velikost?” táže se slečna.
„Ne, velikost je v pořádku, ale nemohla byste jít na chviličku dál, abych na vás neviděl?”
„Nemohu dopnout poklopec,” odvětí růžolící se pán.
„Mám vám tedy přinést větší velikost?” táže se slečna.
„Ne, velikost je v pořádku, ale nemohla byste jít na chviličku dál, abych na vás neviděl?”
Interview: „Po vesnici se o vás proslýchá, že vydržíte měsíc bez pití...”
„Ano, mám na to takový svůj fígl - po celou tu dobu jím led.”
„Ano, mám na to takový svůj fígl - po celou tu dobu jím led.”
„Co jsi takový vyšvihnutý, vyhrál jsi v kartách?”
„Naopak, přestal jsem hrát!”
„Naopak, přestal jsem hrát!”
„Než začnete počítat, nezapomeňte napsat do levého horního rohu datum a do pravého horního rohu jméno,” upozorňuje děti matikář a kyne výstražně prstem: „Ne, že to zase nějaký hlupák poplete!”
„To mně nehrozí,” chlubí se sousedovi v lavici Petr, „dneska je čtvrtek a jsem... Čtvrtek!”
„To mně nehrozí,” chlubí se sousedovi v lavici Petr, „dneska je čtvrtek a jsem... Čtvrtek!”
V sázkové kanceláři na sebe narazí dva fandové.
„Ty sázíš proti Vítkovicím?” kulí oči jeden. „Já myslel, že jim fandíš...”
„Fandil jsem,” povzdechne si druhý. „Ale jen kvůli tomu, že tam hráli moji dva nejoblíbenější hokejisté - bratři Padělkové... No a včera ráno najednou čtu v novinách obrovskej titulek: POLICISTÉ ZABAVILI PADĚLKY!”
„Ty sázíš proti Vítkovicím?” kulí oči jeden. „Já myslel, že jim fandíš...”
„Fandil jsem,” povzdechne si druhý. „Ale jen kvůli tomu, že tam hráli moji dva nejoblíbenější hokejisté - bratři Padělkové... No a včera ráno najednou čtu v novinách obrovskej titulek: POLICISTÉ ZABAVILI PADĚLKY!”
Pro ženu v životě je sedm důležitých mužů:
Doktor: „Svlékněte se.”
Zubař: „Otevřete ústa.”
Veterinář: „Tak co dělala vaše Pusinka včera?”
Zahradník: „Chcete ostříhat to křovíčko?”
Prodavač nábytku: „Bude se vám to líbit, až to bude uvnitř.”
Kadeřník: „Chcete to zkrátit, nebo to mám udělat dlouhé?”
Bankéř: „Čím déle to tam budete mít, tím více získáte.”
Doktor: „Svlékněte se.”
Zubař: „Otevřete ústa.”
Veterinář: „Tak co dělala vaše Pusinka včera?”
Zahradník: „Chcete ostříhat to křovíčko?”
Prodavač nábytku: „Bude se vám to líbit, až to bude uvnitř.”
Kadeřník: „Chcete to zkrátit, nebo to mám udělat dlouhé?”
Bankéř: „Čím déle to tam budete mít, tím více získáte.”
Otázka pro horkého kandidáta na světové zlato po nečekaném vyřazení ve čtvrtfinále: „Čím si vysvětlujete vaši porážku?”
„Soupeř se bránil.”
„Soupeř se bránil.”
„Sedmkrát zlatý na mistrovství světa,” konstatuje matka fenomenálního běžce. „Synu, kdy už konečně přejdeš z lehké atletiky na těžkou?”
Bezdomovec máchá na pracovním úřadě čokoládou a vzteká se: „Jak to, že mi nevěříte, že jsem student?! Vždyť vám přece ukazuju studentskou pečeť!”
„Doktore, tentokrát je to opravdu... Jsem nastydlej jako prase,” zasípal známý hypochondr Kudláček. „Jestli mi nevěříte, zeptejte se našeho Pašíka!”
Jana jde se svým chlapem, hokejovým fanatikem, poprvé na zápas a po skončení utkání si zaťuká na čelo a povídá mu: „Vy chlapi jste ale blbci. Přes dvě hodiny se tady klepete, aby některý z protihráčů netrefil naši branku a ani vás nenapadne ji něčím zatarasit!”
„Jó, pani, se zubem času já nic neudělám,” povídá stařence zubař.
Upovídaný moderátor zakončuje teleshopping slovy: „Prostě si to kupte a já vám to dopovím doma!”
V Bohnicích na pokoji se čtou noviny.
„Představ si, tady píšou, že jednomu hokejistovi nabízeli roční smlouvu na 200 milionů a on řekl, ať si s ní utřou prdel!”
„To je blbec! Lépe by se jim utíral zadek s těma bankovkama.”
„Představ si, tady píšou, že jednomu hokejistovi nabízeli roční smlouvu na 200 milionů a on řekl, ať si s ní utřou prdel!”
„To je blbec! Lépe by se jim utíral zadek s těma bankovkama.”
„Mami, děti se mi smějou, že mám velké nohy!”
„Ale nemáš, dej si boty do garáže a pojď obědvat!”
„Ale nemáš, dej si boty do garáže a pojď obědvat!”
Třináctiletá dívka si zkouší před zrcadlem novou minisukni a zeptá se na názor maminky: „Je to hezký, ne, mami?”
Maminka se na dcerušku zadívá a konstatuje: „Ano, tak hezký, že tě v tom ven nepustím!”
Maminka se na dcerušku zadívá a konstatuje: „Ano, tak hezký, že tě v tom ven nepustím!”
V hospodě: „Neznáš nějakého Kubu?”
„A proč?”
„No, chtěl bych sehnat pravé kubánské doutníky.”
„A proč?”
„No, chtěl bych sehnat pravé kubánské doutníky.”
Chlubí se chlápek v hospodě: „Včera na mě šlo najednou pět chlapů, tak couvám, couvám a najednou za mnou plot. Tak jsem vyrval plaňku a tou dírou jsem utekl!”
Policista rozmlouvá na Nuselském mostě s potenciálním sebevrahem.
„Chtěl bych vás upozornit,” varuje ho, „že když skočíte, tenhle krásný oblek budete muset vyhodit!”
„Chtěl bych vás upozornit,” varuje ho, „že když skočíte, tenhle krásný oblek budete muset vyhodit!”
Chlap se psem přechází frekventovanou silnici a řve na přijíždějícího řidiče: „Zastavte, nebo vám můj pes pokouše auto!”
Strážník Plzák láká svého mladšího kolegu: „Pavle, nechtěl by sis uzavřít stavební spoření? Známý dělá u Modré pyramidy.”
„Stavební spoření?” nedůvěřivě si opakuje benjamínek. „To jako budu každý měsíc splácet třeba dvě cihly a za několik let budu mít na barák?”
„Stavební spoření?” nedůvěřivě si opakuje benjamínek. „To jako budu každý měsíc splácet třeba dvě cihly a za několik let budu mít na barák?”
Paní Černá se v autobuse sehne pro jízdenku a nemůže se narovnat.
„To bude houser, paničko!” popadá se za břicho vysmátý stařec za ní.
„Vy drzoune, neříkejte mi paničko!” oboří se na něj paní Černá. „A vůbec - jsem ženská, tak to může být jedině husa!”
„To bude houser, paničko!” popadá se za břicho vysmátý stařec za ní.
„Vy drzoune, neříkejte mi paničko!” oboří se na něj paní Černá. „A vůbec - jsem ženská, tak to může být jedině husa!”
Stěžovala si jedna psychologovi: „Ten můj si pořád ale pořád kouše nehty!”
„Buďte ráda, že si nekouše prsty,” odvětil psycholog.
„Buďte ráda, že si nekouše prsty,” odvětil psycholog.
„Jak já se letos těším na Vánoce...” říká Pepa.
„Čekáš hodně dárků?”
„Ani ne, ale ženě obvykle zaskočí kost z kapra a já jí můžu dát herdu do zad.”
„Čekáš hodně dárků?”
„Ani ne, ale ženě obvykle zaskočí kost z kapra a já jí můžu dát herdu do zad.”
V ovocném sadu: „Co děláte na tom stromě?”
„Chci se oběsit, život mě omrzel.”
„Takové ptáčky já znám. Nedávno mi jeden tvrdil totéž a když jsem odešel, otrhal mi všechny třešně!”
„Chci se oběsit, život mě omrzel.”
„Takové ptáčky já znám. Nedávno mi jeden tvrdil totéž a když jsem odešel, otrhal mi všechny třešně!”
„Neříkej mi pořád - moje zlato,” zlobí se na svou samičku slavík Ota. „Nechci skončit ve vitríně u Karla Gotta!”
V drogerii nakupují kluci malé malované krabičky. Babka na ně zvědavě pokukuje a najednou požádá prodavačku taky o jednu krabičku. Prodavačka jí udiveně povídá: „Ale babi, k čemu vám to ve vašem věku bude?”
Babka se nenechá odbýt, tak jí taky jednu krabičku prodala. Babka to hned rozbalila, vyndala z krabičky, rozmotala něco bílého. Ptá se prodavačky: „A proším váš, na čo to je?”
„Babko, teď už je to na hovno, ale byl to film do foťáku.”
Babka se nenechá odbýt, tak jí taky jednu krabičku prodala. Babka to hned rozbalila, vyndala z krabičky, rozmotala něco bílého. Ptá se prodavačky: „A proším váš, na čo to je?”
„Babko, teď už je to na hovno, ale byl to film do foťáku.”
Bořek se rozhodl, že udělá koláč. Když bylo dílo dokonáno a začalo se jíst, manželka najednou narazila zuby na něco tvrdého a vytáhla z koláče zapečenou lžíci.
„Co to má znamenat, Bořku?” nevěřícně se podívala na muže.
Manžel vysvětluje: „V kuchařce psali - přidat lžičku cukru. Cukr nebyl, tak jsem tam dal alespoň tu lžičku...”
„Co to má znamenat, Bořku?” nevěřícně se podívala na muže.
Manžel vysvětluje: „V kuchařce psali - přidat lžičku cukru. Cukr nebyl, tak jsem tam dal alespoň tu lžičku...”
Jeden trosečník byl už patnáct let sám na pustém ostrově. Každé ráno vyrýval pečlivě jednu čárku do kmene jediné palmy na ostrově, nudil se, až mu konečně jednou vyvrhlo moře na břeh ženu. Ona nebyla žádné neviňátko, hned trosečníka objala a pravila: „Tady mě máš! Teď budeš mít všechno to, nač jsi tak dlouho a toužebně čekal!”
„Cože?” zaraduje se chlap. „Ty máš někde bednu piva?”
„Cože?” zaraduje se chlap. „Ty máš někde bednu piva?”
Čtyři blondýnky nastupují do výtahu pro tři osoby a vrátný na ně křičí: „Dámy, jedna musíte jít ven!”
„Ale my jsme lehké,” dušují se blondýny.
„Já vám věřím,” neústupně prohlásí vrátný. „Ale ať jste šlapky nebo ne, stejně jedna ven!”
„Ale my jsme lehké,” dušují se blondýny.
„Já vám věřím,” neústupně prohlásí vrátný. „Ale ať jste šlapky nebo ne, stejně jedna ven!”
Na táboře: „Pane vedoucí, co tady dělá ten pes?”
„Právě kouše Pavlíka.”
„Právě kouše Pavlíka.”
„Haló,” volá host na čísníka, „poznáváš mě?”
„Ne, pane, nikdy jsem vás neviděl,” bezradně krčí rameny číšník.
„Ty lháři,” osopí se na něj muž, „vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!”
„Ne, pane, nikdy jsem vás neviděl,” bezradně krčí rameny číšník.
„Ty lháři,” osopí se na něj muž, „vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!”
„Přemýšlím, že bych začal kreslit pro čtenáře Trnek-Brnek,” svěřuje se chlápek ženě. „Čtyři stovky za přáníčko...”
„No dobře,” argumentuje manželka. „Ale když jim dáš za každou tvou patlanici čtyři sta, aby ji zveřejnili, z čeho budeme žít?!”
„No dobře,” argumentuje manželka. „Ale když jim dáš za každou tvou patlanici čtyři sta, aby ji zveřejnili, z čeho budeme žít?!”
Učitelka chválí Aničku: „Citát ses naučila dobře, ale neřekl ho plankton, nýbrž Platon!”
Major Hajánek měl být povýšen na podplukovníka, ale překvapivě tuto poctu odmítl.
„Proboha, co tě to napadlo, Karle?” hubuje mu doma žena. „Mohl jsi mít jedno z nejvyšších míst v celých kasárnách!”
„No právě,” odvětí pracovitý major, „mám strach z výšek!”
„Proboha, co tě to napadlo, Karle?” hubuje mu doma žena. „Mohl jsi mít jedno z nejvyšších míst v celých kasárnách!”
„No právě,” odvětí pracovitý major, „mám strach z výšek!”
„Klidně si pusť muziku,” řekla babička, „ale hlavně ji nedávej nahlas!”
„A proč?” diví se Petr.
„Protože to pak řve.”
„A proč?” diví se Petr.
„Protože to pak řve.”
Potkají se na ulici dva maníci: „Čúús, co tady děláš?”
„Jedu do Pardubic, kámo.”
„Hm... a ty máš kolečka?”
„Jedu do Pardubic, kámo.”
„Hm... a ty máš kolečka?”
Radí gynekolog mladé dívce: „Z vlastních zkušeností ti můžu doporučit vložky Always s křidélky.”
„Blázni, proč máte tak odřená břicha?” ptá se ředitel ústavu svých svěřenců.
Jeden z nich mu záhadu objasnil: „My jsme si nakreslili na zemi křídou čáru a vsadili jsme se, kdo ji podleze!”
Jeden z nich mu záhadu objasnil: „My jsme si nakreslili na zemi křídou čáru a vsadili jsme se, kdo ji podleze!”
Policajtovi našli oční nález a doktor mu předepsal brýle. Za týden přišel policajt do ordinace a stěžuje si: „Co jste mi to předepsal, doktore? Kvůli těm vašim povedeným brýlím jsem se už několik dní skoro nevyspal!”
„Jakto?” podiví se očař.
Policajt vysvětluje: „V leže mě strašně tlačí obroučky!”
„Jakto?” podiví se očař.
Policajt vysvětluje: „V leže mě strašně tlačí obroučky!”
Paní Nováková přijde z nákupu a stěžuje si manželovi:
„Už zase smrdí stoupačky, čuchni si!”
Muž bleskurychle vytáhne z kapsy toluen...
„Už zase smrdí stoupačky, čuchni si!”
Muž bleskurychle vytáhne z kapsy toluen...
Prohlásil šašek před králem: „Omluva může být horší než urážka!”
„Do večera to dokaž, nebo přijdeš o hlavu!”
Král se dívá z okna na západ slunce, když tu se přiblíží šašek a poplácá ho po zadku: „Co si to dovoluješ?!”
„Promiň, králi, myslel jsem, že to je královna!”
„Do večera to dokaž, nebo přijdeš o hlavu!”
Král se dívá z okna na západ slunce, když tu se přiblíží šašek a poplácá ho po zadku: „Co si to dovoluješ?!”
„Promiň, králi, myslel jsem, že to je královna!”
„Pane doktore, každou noc se mi zdá hrozný sen. Jdu po ulici a vidím svou tchyni, jak vede na provázku krokodýla. A ještě teď se třesu strachy, když vidím ty žluté oči, zelenkavou kůži s puchýři a ohromná zubiska, co mě chtějí roztrhat!”
Doktor zvolá: „To je strašné, vždyť i já jsem se vyděsil!”
„Ale to ještě nic není, pane doktore, teď vám popíšu toho krokodýla!”
Doktor zvolá: „To je strašné, vždyť i já jsem se vyděsil!”
„Ale to ještě nic není, pane doktore, teď vám popíšu toho krokodýla!”
Přijde bezdomovec domů, rozsvítí a barák nikde.
„Sestři, kolik je vám let?” vyzvídá chlápek po operaci.
„Třicet.”
Chlápek se podiví: „Ani na to nevypadáte...”
„Opravdu? A na kolik vypadám?”
„Nejméně na čtyřicet!”
„Třicet.”
Chlápek se podiví: „Ani na to nevypadáte...”
„Opravdu? A na kolik vypadám?”
„Nejméně na čtyřicet!”
Přijde češtinář k doktorovi, že se necítí dobře, že ho všechno bolí a že je určitě velice nemocný. Lékař ho proklepe a nakonec zkonstatuje: „Jedinou diagnózou, kterou jsem u vás shledal, je snad jen slovní průjem.”
Řidič na přechodu zabrzdí až na poslední chvíli a málem srazí chodkyni. Vyleze z auta a když ženu spatří, zalekne se: „Nejste vy náhodou Lucie Bílá?”
„Ne, to nejsem,” rozčiluje se ženská, „bílá jsem jen proto, že jste mě pořádně vylekal...”
„Ne, to nejsem,” rozčiluje se ženská, „bílá jsem jen proto, že jste mě pořádně vylekal...”
„Jéžiš, teď jsem chtěl někam kvůli něčemu hodně důležitému zajít, a už jsem to zapomněl!” spráskl ruce děda.
Řekl si, že si třeba vzpomene, co chtěl, když půjde do města. A opravdu na to záhy ve městě přišel: „Na záchod jsem potřeboval!”
Řekl si, že si třeba vzpomene, co chtěl, když půjde do města. A opravdu na to záhy ve městě přišel: „Na záchod jsem potřeboval!”
Policista se ptá manželky zmizelého muže: „Má váš manžel na obličeji nějaké zvláštní znamení?”
„Ne. Ale až se vrátí, bude mít!”
„Ne. Ale až se vrátí, bude mít!”
„Čtvrté místo je víc, než jsem si v dnešním závodě mohl přát,” raduje se největší favorit mezi veslaři. „Cestou jsem zlomil obě vesla a nebýt dělníků, co zrovna pracovali na břehu a půjčili mi dvě lopaty, vůbec jsem závod nedokončil...”
Míchaná vajíčka, do práce v kuchyni se také konečně jednou zapojil manžel. Paní Vonásková jde ještě před jídlem do lednice pro kečup a zjistí, že zmizela dvě vajíčka, která dala stranou, protože se jí moc nezdála.
„Ty jsi vzal ta plesnivá vajíčka, viď?!” rozkřikne se na svátečního kuchaře.
„To nebylo plesnivý - jenom podělaný!”
„Ty jsi vzal ta plesnivá vajíčka, viď?!” rozkřikne se na svátečního kuchaře.
„To nebylo plesnivý - jenom podělaný!”
Manželka peče štrůdl a před tím, než ho vloží na pekáč do trouby, odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se, proč je odřezává.
„Takhle jsem se to naučila od maminky,” odpoví mu žena.
Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče, a tam manžel vidí, jak tchyně odřezává konce štrůdlu. Zeptá se tedy proč. Tchyně mu odpoví: „Protože mám malej plech!”
„Takhle jsem se to naučila od maminky,” odpoví mu žena.
Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče, a tam manžel vidí, jak tchyně odřezává konce štrůdlu. Zeptá se tedy proč. Tchyně mu odpoví: „Protože mám malej plech!”
Vrátí se pan Kalianko z hospody ještě s dalším hostem a představuje ho manželce: „Tak tohle je soudruh Horák a ten ti jako můj mluvčí zodpoví všechny dotazy!”
Přijde chlap domů a najde ženu v posteli s milencem. Chvíli se na ně dívá a pak povídá: „Předevčírem ses ujala nemocného koťátka, včeras přivedla domů zatoulané štěně. A tohle je kdo?!”
Přijde Chod v typickém národním kroji na úřad práce a potvrzuje přítomné pracovnici: „Ano, je to náš sváteční kroj. Ale sehnat dnes práci je taky tak trochu svátek, ne?!”
Eman utrpěl na stavbě těžkou nehodu, při které přišel o obě uši. Když se má vrátit z nemocnice, mistr všechny svolá a upozorňuje zejména Karla, bývalého policajta, ale i ostatní, aby byli na Emana hodní, že to těžce nese, tak aby mu to nepřipomínali.
Marod je první den zase v práci, dělají s Karlem a ten neví, na co by zavedl řeč, aby kolegovi zvednul náladu. Nakonec povídá: „Koukám, že se ti zlepšil zrak, co?”
„Jo? Proč myslíš?”
„No, že už nenosíš brýle!”
Marod je první den zase v práci, dělají s Karlem a ten neví, na co by zavedl řeč, aby kolegovi zvednul náladu. Nakonec povídá: „Koukám, že se ti zlepšil zrak, co?”
„Jo? Proč myslíš?”
„No, že už nenosíš brýle!”
Vypráví přední hokejista dobře šlapajícího mužstva: „Minule jsme před brankou soupeře udělali takový závar, že se muselo utkání na několik minut přerušit, protože tam roztál led a brankář se začal topit!”
V restauraci: „Máte nějaké minutky?”
„Bohužel, to musíte do elektra.”
„Bohužel, to musíte do elektra.”
Jenda vytáčí čísla v telefonu a ptá se: „Je tam Ježíšek?”
„Ne.”
„Tak proč zvedáte sluchátko?”
„Ne.”
„Tak proč zvedáte sluchátko?”
„Slyšela jsem, že jsi neuměl o druhé světové válce,” oznamuje Lukášovi babička.
„Víš, když...”
„Nevymlouvej se, měl by ses na ten zeměpis podívat!”
„Víš, když...”
„Nevymlouvej se, měl by ses na ten zeměpis podívat!”
Právník prováděl křížový výslech svědkyně: „Říkáte, že jste se stavěla u paní Michálkové doma hned po snídani. Pověděla byste porotě, co vám řekla?”
„Námitka, vaše ctihodnosti,” vykřikl druhý právník.
Následovala dlouhá diskuze mezi právníky, zda je otázka přípustná nebo ne. Po čtyřiceti minutách nakonec soudce rozhodl, že otázku připustí.
„Tak,” pokračoval první právník, „odpovězte prosím na otázku: Co řekla paní Michálková, když jste k ní třetího prosince po snídani přišla?”
„Nic, nebyla zrovna doma!”
„Námitka, vaše ctihodnosti,” vykřikl druhý právník.
Následovala dlouhá diskuze mezi právníky, zda je otázka přípustná nebo ne. Po čtyřiceti minutách nakonec soudce rozhodl, že otázku připustí.
„Tak,” pokračoval první právník, „odpovězte prosím na otázku: Co řekla paní Michálková, když jste k ní třetího prosince po snídani přišla?”
„Nic, nebyla zrovna doma!”
„Když zemřel můj první manžel, ani jsem nemusela platit za pohřeb,” vypráví paní Nováková.
„Neříkejte,” diví se známá, „a kdo mu ho zaplatil?”
„Nikdo, pohřbila ho lavina.”
„Neříkejte,” diví se známá, „a kdo mu ho zaplatil?”
„Nikdo, pohřbila ho lavina.”
Bouračka, všude plno krve, auto na sračky, prostě běžná dopravní nehoda. V nemocnici říká sestřička pacientovi: „Pane Bouráček, to je zlý. Budem vám muset amputovat levou nohu.”
Po operaci se nešťastný Bouráček vzbudí a nad ním se rozpačitě usmívá ona sestra.
„Víte, pane Bouráček, my jsme si spletli nohu a amputovali vám tu zdravou. Ale mám pro vás dobrou zprávu! Ta druhá noha se úspěšně hojí!”
Po operaci se nešťastný Bouráček vzbudí a nad ním se rozpačitě usmívá ona sestra.
„Víte, pane Bouráček, my jsme si spletli nohu a amputovali vám tu zdravou. Ale mám pro vás dobrou zprávu! Ta druhá noha se úspěšně hojí!”
Pepíček v pekařství: „Prosím 99 housek.”
Udivená prodavačka se ptá: „Nemůže jich být 100?”
„A kdo by jich tolik snědl?”
Udivená prodavačka se ptá: „Nemůže jich být 100?”
„A kdo by jich tolik snědl?”
Potkají se dvě blondýnky a jedna zavzpomíná: „Pamatuješ, jak vypli proud a musela jsem hodinu stát ve výtahu?”
„Jo, a já to měla ještě horší. Musela jsem stát na jezdících schodech!”
„Jo, a já to měla ještě horší. Musela jsem stát na jezdících schodech!”
Policisté zastaví na křižovatce vesničana: „Pane, víte, že jste přejel stopku?”
„Opravdu?” podiví se vidlák. „Tady na silnici je takových spadaných třešní, že to ani jinak nešlo.”
„Opravdu?” podiví se vidlák. „Tady na silnici je takových spadaných třešní, že to ani jinak nešlo.”
Po deseti letech společně strávených v jedné cele se vězeň ptá kolegy: „Nemáš tady náhodou pilníček?”
„Jasně, a chceš pilník na nehty nebo na mříže?”
„Jasně, a chceš pilník na nehty nebo na mříže?”
„Nechlastat, nechlastat, nechlastat,” mudruje štamgast. „A nebo radši jo!”
U Nováků na zahradě přistane létající talíř. Vyleze z něho jeden ufounskej, ale přijatelně vypadající pár, a tak je Novákovi pozvou domů a udělají mejdan. A když už jsou trochu v náladě, tak chlapy napadne, že by si mohli zkusit trochu rozšířit obzory a prohodit si manželky. Udělají to, Nováková si odvede ufouna do ložnice, tam se svlíknou, Nováková si ufouna znechuceně prohlíží a myslí si: „Takovej malinkej...”
Jenže ufoun trochu zakroutí ušima, a hned mu povyroste. A ještě, a ještě... Nastaví tu správnou velikost a pak si s Novákovou užívá až do rána.
Ráno, když ufouni odletěj, tak Nováková celá růžová říká manželovi: „Já to měla úplně nádherný! A co ty?”
A Novák na to: „No teda, já ti řeknu, za moc to nestálo. Úplně jako obyčejně a navíc mně celou dobu hrozně kroutila uši...”
Jenže ufoun trochu zakroutí ušima, a hned mu povyroste. A ještě, a ještě... Nastaví tu správnou velikost a pak si s Novákovou užívá až do rána.
Ráno, když ufouni odletěj, tak Nováková celá růžová říká manželovi: „Já to měla úplně nádherný! A co ty?”
A Novák na to: „No teda, já ti řeknu, za moc to nestálo. Úplně jako obyčejně a navíc mně celou dobu hrozně kroutila uši...”
Jedno varle říká druhému: „Jde ženská.”
„Jak to víš?”
„Šéf se zvedl.”
„Jak to víš?”
„Šéf se zvedl.”
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář